Bílá zahrada

Vznáší se v čase po čase.

Nebojí se žádné noci.

Šije si z útěchy závoje.

Srdce se potuluje za ní.

…vyplakané s kufry vzpomínek…

…zaříkané v dva úplňky na jednom nebi…

Loni Láskou snila, na malou chvíli.

Lidé jí nevěřili.

Letos je mlčení.

…tajemné jako ticho mramoru…

…tajemné v doteku lotosu…

A bude i bílá

zahrada, kterou Vistárie popíná,

a dýchá a nedýchá.