Dálava

Černý anděli, až zapomenu tvoje tělo,

hlas i jméno, půjdu k jiným

sluncím – očima hledat nebe.

Dnes živím tolik nadějí, když

dotýkám se už jen tvého stínu

a čaj nám vychladl.

V té dálavě má krajina

je ateliér, kde i hřejivé slzy

mrznou, oblačná opona se zvedá

k hvězdám a čas vzpomínky světí.